Zvuk nezná hranic – putuje napříč kulturami, odráží se v prostoru, uši před ním nezavřeme, vstupuje do naší imaginace způsobem, který je v čase převizualizované kultury výjimečný.

Tato výjimečnost je přitom individuální a dotýká se vysoce niterných rozměrů každého posluchače.

A Day of Sound přináší v roce 2025 ponor do vztahů mezi vizualitou a spiritualitou. Budeme naslouchat hudbě, která nás svou rozmanitostí přenáší napříč staletími. Budeme naslouchat zvukům, které inovativním způsobem proměňují vizuální imaginaci. Budeme svědky toho, jak se tradiční liturgický prostor změní v prostor zvukový a spiritualita místa i osobních příběhů posluchačů si podá ruku s imaginací současné hudby.

Představí se umělci a skladatelé z České republiky i zahraničí (Kanada a Rakousko), kteří svou zvukovou tvorbou překračují hranice představ o hudbě současnosti.

PROGRAM
[14:00 – 20:00] Barokní lékárna
Celý den bude pro posluchače připraveno zvukové kino – temný prostor určený k nerušenému poslechu imerzních zvukových kompozic. Obrazy tam povstávají ze zvuku.

[15:00, 17:30] Expozice GASK
Aktuálními výstavami v GASK bude návštěvníky v průběhu odpoledne doprovázet italský hráč na bicí nástroje Elia Moretti. Svým inovativním využíváním široké perkusivní palety vytvoří jakýsi paralelní zvukový svět k onomu vizuálnímu, prezentovanému ve vlastních expozicích. Obě zvukové procházky ve dvou různých výstavách jsou doprovázeny slovem kurátorů.

[16:00 – 17:00] Kaple Božího těla
Kaple Božího těla v těsném sousedství GASK a chrámu sv. Barbory se rozezní hudbou putující napříč staletími. Představí se kvartet špičkových domácích hudebníků v čele se sopranistkou Barborou Kabátkovou, špičkovou evropskou interpretkou gregoriánského chorálu a rané středověké hudby. V rámci festivalového vystoupení přidá hru na středověkou harfu a psaltérium.
Trio Romanovská – Tichý – Hrubý se věnuje převážně volné improvizaci. Hudebníci sami i hudební nástroje, které k improvizaci využívají, mají velmi rozdílné hudební pozadí. Anna Romanovská má klasické hudební vzdělání a je silně zakořeněna na scéně současné hudby. Svou hrou na japonský strunný nástroj koto přináší do celkového zvuku orientální nádech. Petr Tichý je nejvíce zakořeněn na současné jazzové scéně, ale svým multižánrovým přístupem k hudbě přiznává i své kořeny ve folkloru a folku. Michal Hrubý pochází z punkově-folklorního prostředí, které je ovšem rozšířené o nevšední hudební znalosti napříč staletími i hudebními styly. Kongeniálně tak doplňuje celek o nezbytný prvek nečekaného.

[18.30 – 19:30] Barokní refektář
VISIONS COULEURS
Strhující audiovizuální performance předvede kanadský umělec Nicolas Bernier. Jeden z nejzajímavějších audiovizuálních umělců současné světové scény se pouští do intenzivního mixu živé projekce a virtuózní hry na analogové syntezátory. Jako posluchači a diváci se ocitáme uvnitř intenzivní audiovizuální imerze v barokním refektáři kláštera.

[20:00 – 20:45] Kostel sv. Jakuba
Kostel sv. Jakuba bude závěrečným prostorem zvukového putování mezi spiritualitou a imaginací. První audiovizuální část celovečerního koncertu bude patřit čtveřici umělců pod autorským vedením skladatele Jana Trojana. Ten je známý především svou dlouhodobou kompoziční prací v prostředí liturgických staveb a prostorů, s nimiž zvukově interaguje, umísťuje do nich zvukové instalace, rozeznívá hudbou propojující elementy minulého a současného, spirituálního i velmi všedního, akustického a elektronického. Jeho práce zněly například v Anežském klášteře, kostele U Salvátora, v kostele Nejsv. Salvátora a u Sv. Jiljí v Praze, v podlipnických kostelích a mnoha dalších místech.
Do liturgického prostoru s Janem Trojanem vstoupí špičkový hráč na saxofon Miroslav Tóth a akordeonista Roman Zabelov. O site-specific videoprojekci se postará Linda Arbanová, která s umělci spolupracovala například při unikátním „oživování“ fresek klášterního refektáře u Sv. Jiljí v Praze.

[21:00 – 22:00] Kostel sv. Jakuba
O závěrečný festivalový koncert se postará jeden z nejzajímavějších rakouských skladatelů současnosti Klaus Lang. Kromě hudební kompozice vystudoval hru na varhany a často ve svých skladbách akcentuje temporalitu staré hudby odrážející se v současném hudebním jazyce. Ve svém varhanním koncertu přednese liturgické skladby z doby raného francouzského středověku stejně jako své vlastní kompozice pro varhany propojené improvizací. Pro Klause Langa je hudba „časem, který se stává slyšitelným“. Při naslouchání takto chápané hudbě v chrámovém prostoru sestupujeme kamsi hlouběji, snad dokonce na hlubinu, a ocitáme se v dialogu s vlastním nitrem.