Tato výstava je dílem volného sdružení autorů, jehož činnost odstartovala společná účast na sympoziu v Mikulově v roce 2014, a nadále působí ve složení: Václav Bláha, zakládající člen skupiny 12/15, Pozdě ale přece, Stanislav Diviš, člen legendární skupiny Tvrdohlaví, Jan Pištěk, který je s okruhem autorů Tvrdohlavých často spojován, Aldin Popaja, český malíř bosenského původu, jehož tvorbu ovlivnila přímá zkušenost s válkou na Balkáně a Oldřich Tichý, držitel ceny nadace The Pollock-Krasner Foundation v New Yorku.

Václav BLÁHA (*1949), zakládající člen volného sdružení 12/15 Pozdě, ale přece, je výraznou osobností scény zhruba od poloviny 70.let, kdy pracuje s figurou a expresí. Později kontinuálně podrobuje figuru – člověka, určitému vizuálně-sociologickému výzkumu, kdy jej staví do nejrůznějších prostorů, situací, interakcí a světelných souvztažností. Typická je pro něj práce s vysokými vrstvami barev, ze kterých často vytváří promyšlené struktury.

Oldřich TICHÝ (*1959) naproti tomu akcentuje předmětnost a znakovost. Jeho malby trpělivě sondují podstatu určité formální existence vše objímajícího univerza. Člověk je zpřítomněn jen prostřednictvím občasných výsledků svého řemeslného snažení. Tyto předměty nejsou až tak symbolikou, jako znakem a formálním prostředkem.

Stanislav DIVIŠ (*1953), člen legendární skupiny Tvrdohlaví, započal svou výstavní tvůrčí dráhu okolo poloviny 80.let. Od počátku se řadil mezi přední autory mladé generace. Podobně jako Oldřich Tichý taktéž pracuje s principy znakovosti. Maluje redukované, avšak záhy již výhradně abstraktní obrazy, vycházející z reálné předlohy (vzorníky látek, spartakiádní sestavy, dětské kresby). Je ovlivněn filozofií a dekonstrukcí. Velmi dobře užívá barvu. Zejména v 90.letech se účastní řady důležitých výstav ve světě. Vedl ateliér na VŠUP, kde se setkává s Aldinem Popajou, který je zároveň Divišovým asistentem.

Aldin POPAJA (*1971) je českým malířem bosenského původu. Jeho tvorba se vyvinula z figurativních realistických maleb do abstraktních obrazů kontrastních barev a pomyšlených kompozic. V posledních letech se místy již geometrická abstrakce mění spíše v redukovanou formu výpovědi, kterou pojednává skutečná místa funerálního charakteru. I zde nacházíme práci se symboly a obsahovými odkazy.

Jan PIŠTĚK (*1961), na počátku své souvislé tvorby často skupinově vystavoval se Stanislavem Divišem a autory skupiny Tvrdohlaví a jejich okruhu. Nejen u nás, ale například v Soulu nebo na Tchaj-wanu. V časných letech je stejně jako celá generace tehdejší scény ovlivněn Trans-avantgardou. Později více pracuje s barvou a experimentuje s užitím figur a exkurzy do poloh iluzivní malby. V posledních letech je jeho tvorba koncentrovaná do znakových kompozic, ve kterých reaguje například na znamení zvěrokruhu.

Petr VESELÝ (*1953) je významnou uměleckou osobností brněnské scény, Věnuje se kresbě, malbě, objektům, poezii, textům, také pedagogické činnosti. Od poloviny 80. let klade důraz na malířskou matérii, plošnost a odpoutávání se od figury. Podstatnou a výraznou je velmi silná vazba na skutečnost a na materiál – dřevo, papír nebo běžné předměty denního života. Zkoumá bezprostředního okolí, pracuje s vazbami na konkrétní místo, zaměřuje se na jednotlivý prvek, tvar zredukovaný na svou základní podstatu. Tomu odpovídá redukované téměř monochromatické užívání barev s důrazem na kombinace bělob, šedí a černí.