Kostel sv. Bartoloměje byl založen na místě se starším osídlením současně s městem a jeho hradbami v 60. letech 13. století. Během několika desetiletí vzniklo v Čechách ojedinělé síňové trojlodí s obdélným presbytářem a dvojicí osmibokých věží. V letech 1360 – 1380 vznikl pod vedením Petra Parléře na místě staršího presbytáře nový vysoký chór s věncem trojbokých kaplí, který Kolín obohatil o jedno z nejoriginálnějších děl gotické architektury lucemburského období ve středoevropském měřítku. Poslední etapa ve stavebním vývoji kostela proběhla v letech 1881 – 1911, kdy byl kostel regotizován podle projektu Josefa Mockera.

Barokní kostnice byla postavena roku 1733. Svou jižní stěnou přiléhá k hlavní městské hradbě ze 13. stol. a stojí v prostoru bývalého hlavního městského hřbitova u kostela sv. Bartoloměje, se kterým je její existence neodmyslitelně spjata. Budova je v dnešní hmotě barokního původu s úpravami (snížení a změna tvaru střechy) z 19. a 20. století. Její hlavní hodnota spočívá v instalaci lidských kostí v interiéru do podoby barokního „memento mori“ („pamatuj na smrt“) ilustrujícího pomíjivost lidského života. Množstvím kostí a bohatostí ornamentální výzdoby jde v rámci území ČR o stavbu srovnatelnou snad jen s kostnicí v Sedlci u Kutné Hory. Vzhledem k tomu, že v interiéru jsou uloženy ostatky obyvatel města, je význam objektu pro dějiny a historické povědomí Kolína nedocenitelný.

Budova zvonice byla postavena na počátku 16. stol. z nutnosti umístit zvony mimo narušené věže kostela sv. Bartoloměje a jako výraz sebevědomí kolínských měšťanů. Její dnešní podoba je výsledkem pozdní gotiky a historizující přestavby z roku 1872. Autorem této přestavby, jež změnila tvar ochozu a střechy, je přední architekt středoevropského historismu Josef Mocker.

Budova staré farní školy je přistavěna k hlavní městské hradbě ze 13. stol. a stojí v prostoru bývalého hlavního městského hřbitova u kostela sv. Bartoloměje. Budova v dnešní podobě je zřejmě renesančního nebo barokního původu s úpravami interiéru provedenými především po požáru v roce 1796. Školnímu provozu sice přestala sloužit již na počátku 17. stol., přesto jde o nejstarší školní budovu v Kolíně.

Hlavní městská hradba je v dnešním průběhu rekonstruovaného úseku parkánu raně gotického původu (2. pol. 13. stol.) a patří mezi nejlépe dochované části městského opevnění Kolína. Unikátní je částečné dochování dvou hradebních věží s vestavěnými objekty kostnice a staré farní školy. Součástí gotického opevnění byl i parkán s dochovanou parkánovou hradbou. I když byla parkánová hradba v minulosti snížena, zachovala ve svém zdivu řadu pozoruhodných původních detailů. Při právě dokončené rekonstrukci byly objeveny v Čechách vzácné lučištnické střílny ve tvaru tzv. rybího ocasu. Prostor kolem kostela sv. Bartoloměje skrývá pod dnešní dlažbou hřbitov existující zde od poloviny 13. stol. do počátku 19. stol. Během poslední rekonstrukce bylo navíc archeologicky doloženo osídlení pozdějšího svatobartolomějského návrší již v 9. či 10. století. Uvedené skutečnosti svědčí o jedinečnosti místa a řadí ho k nejstarším sídelním okrskům českých dějin.

Dnešní budova Dvořákova muzea pravěku vznikla ve dvou stavebních etapách. Nejprve nechalo město Kolín v letech 1611 – 1612 postavit jako novou školní budovu úzké křídlo s hlavním průčelím do Karlovy ulice a průchodem do prostoru parkánu. Roku 1792 reagovala kolínská obec na narůstající počet žáků přistavěním nového příčného křídla na jižní straně. Jako škola budova sloužila do roku 1860, potom byla využívána k nájemnímu bydlení. Roku 1913 byla předána do užívání dnešnímu Regionálnímu muzeu v Kolíně. V levém sklepení budovy je dnes jeden ze vstupů na parkán.