Při hřbitovní zdi u kostela sv. Marka stojí zvláštní zvonice, jejíž přízemí bývalo využíváno jako márnice. Hranolová stavba se zkoseným nárožím a hrotitými okny, korunovaná cibulovitou bání výrazně napodobuje maurskou či islámskou architekturu – je odrazem romantické módní vlny počátku 19. století, která reflektovala exotická orientál-ní témata ve stavbách minaretů, tureckých lázní apod.
Roku 1760 dal hrabě Jan Josef Antonín z Thunu a Hohensteinu na místě starého zchátralého chrámu vystavět nový chrám. Základní kámen byl položen o poutní slavnosti v Žehušicích v den sv. Marka, dne 25. dubna 1760. Do základního kamene jsou vloženy ostatky svatých. Stavba kostela je pozdně barokní, vnitřek chrámu je prostorný, vysoký a světlý. Nejstarší jsou náhrobníky zasazené do obvodního zdiva kostela i zdí zrušeného hřbitova kolem něj. Náhrobníky purkrabí z Donína, bývalých majitelů žehušického panství, pocházejí z 16. století.
Zvonice byla původně dřevěná. V roce 1770 začal hrabě stavět novou zvonici podle vzoru, který viděl na svých cestách po Itálii. V období vzniku zvonice procházel celý komplex žehušického zámku a kostela zásadní stylovou úpravou v klasicizujícím empírovém duchu. Na všech projektech se podílel stavitel Jan Jelínek a projekčně je při-pravil tehdejší architekt ve službách Thunů František Pavíček. Protože se nedostávalo peněz, byla stavba dokončena až po roce 1800.
Před zvonici byla v roce 1824 hrabětem Josefem Matyášem postavena socha sv. Floriana, patrona hasičů, která do té doby stávala na prostranství mezi zámkem a předzámčím a pochází z první poloviny 18. století.
Kostel bohužel není veřejnosti přístupný a je možné jej navštívit pouze při bohoslužbě. Zvonice není veřejnosti přístupná.